Když čelíme určitým výzvám a problémům - osobním, rodinným společenským, problémům naší planety - naše mysl vždy hledá perfektní řešení. Hledáme životního partnera a ne a ne ho najít, naše děti stále zlobí a neučí se a nás to trápí, trápí nás životní prostředí a jak se všude válčí, atd. Toto je tendence naší mysli, docílit něčeho, co je perfektní a dokonalé a ideální - ideální životní partner, hodné děti s jedničkami a všude mír bez válek. Zeptám se vás: Může být náš život perfektní?
Možná tato otázka je tím nejdůležitějším, na co bychom jsme se měli pouze ptát:
Je důležitější mít věci v životě hotové nebo perfektní?
Naše představivost je fantastický nástroj tvořivosti a nových možností. Díky představivosti jsme se my lidé s pokrokem dostali tam, kde nyní jsme. Na druhou stranu idealizování si představ je sebevražedný nástroj, který vede pouze ke krysímu závodu pachtění se za něčím, co nikdy existovat nebude. Tedy vlastně bude, pouze v naší perfektní a dokonalé mysli, v našich představách. A to je ta zrada.
Vnitřní boj dokonalé mysli
Tento nás vnitřní boj - že se snažíme mít vše v životě dokonalé - nám krade vše, čeho jsme v životě dosáhli, vše co v životě teď a tady máme. Neoceníme ani to, co můžeme skutečně dělat, co můžeme skutečně tvořit již s tím co máme. První nezdar, odmítnutí, vzdor okolí a okolností nás opět upne v mysli k jedinému - k našemu ideálu. Cítíme vysněný ideál a nedokonalost ve všem, co nám přijde pod ruku.
A tak se ohneme, zaslepíme se, zkroutíme, ustoupíme, naučíme se přetvařovat tak, abychom šli tou cestou dokonalé mysli. Začneme naší mysli sloužit. Ona je tu přeci pánem.
Když tedy ve své mysli uslyšíme myšlenky typu:
- "Potřebuji auto, jako má soused nebo kolega, abych se mohl takto ukázat, tak mi stoupne sebevědomí a zamachruju!" Zkroutím se a ohnu se.
- "Musím začít kouřit s kolegy, jinak nezapadnu do kolektivu a nebudou se se mnou bavit." Ustoupím a přetvařuji se
- "Musím pilně pracovat a budu tu přes čas, šéf si toho všimne. Nejsem přeci tak dobrá jako má kolegyně Lenka. Vždyť můžu přijít o místo?" Jsem zaslepená a zkroutím se
Máte dvě cesty jak s vašimi myšlenkami naložit. Vydat se cestou opičí mysli, nebo cestou mysli vstupující do těla:
1) Zaneprázdněná opičí mysl
A co uděláme, když si nemůžeme dovolit takové auto, oblek, bydlení, dovolené, atd? Nebo naopak, když se budeme honit pouze za takovými věcmi? Když nás kolegové ani potom, co s nimi začneme kouřit nepřijmou do kolektivu? Ani když budeme trávit x hodin přes čas a budeme lézt kolegyni a šéfovi do zadnice? Necháme naší mysl pracovat, šrotovat, aby těchto věcí dosáhla a aby se za nimi jakkoli pachtila. A tomu se říká zaneprázdněná mysl, nebo též opičí mysl.
Hledáme řešení pro naši dokonalou mysl. Na takovéto cestě se pomalu a postupně sami ztrácíme, až sami vlastně ani nevíme, kdo vlastně sami jsme. Proč? Podřídili jsme se naší mysli, děláme vše co naše mysl chce, abychom dělali. Mysl bohužel nehledá řešení pro nás.
Perfektní člověk není opravdový a opravdový člověk není perfektní.
2) Mysl přicházející do těla
Mělo by to být zkrátka naopak: mysl má sloužit nám. Mysl má vstupovat do našeho těla, aby nám byla dobrým služebníkem a rádcem.Naše mysl hledáme řešení pro nás. Vyvstanou - li v nás takovéto otázky, touhy a přání z daných situací, zdravý přístup mysli vstupující do těla jej položit si další otázky, proč tomu tak chceme, co nám to dá, kým se staneme, pokud těchto věcí dosáhneme a komu tím prospějeme. My se zeptáme a mysl nám odpoví. Dle toho se k takovéto touze mysli i postavíme a dle toho uděláme i následně rozhodnutí.
Zeptám se vás, kdo má plně situaci pod kontrolou? Opičí mysl nebo Mysl vstupující do těla? Kdo komu slouží? Možná tomu vzdorujete, že mysl nejste vy. Možná s tím teď nesouhlasíte, že mysl nejste vy sami. Nicméně ten, kdo může změnit názor není vaše mysl, jste to právě vy sami.
Je jedno kde jste nyní, vždy můžete začít.
Je normální a patří to do života, že budeme někdy ve stresu, že budeme mít problémy, že budeme cítit štěstí a radost, toužit po nedosažitelném. To vše jako celek je v pořádku. To vše není perfektní, ano. Tak to je a je to tak dokonale "hotové".
Ani naší mysli, hledající ve všem perfektní řešení se nikdy nezbavíme, bude tady vždy, v každé situaci, v každém těžkém i radostném momentě našeho života. Je pouze na nás, abychom ji plně poznávali a nacházeli společnou cestu vítěze.
Závěrem
Na závěr mám trochu filozofickou otázku: Je kámen dokonalá koule nebo dokonalý ovál? Ne, zajisté ne, i přesto je dokonalý a perfektní takový, jaký je.
Co je tedy nakonec pro vás v životě důležitější: mít věci perfektní nebo hotové? Pachtit se za něčím, co se nikdy nestane nebo si užít to co máte a čeho jste schopní dosáhnout a čeho jste již dosáhli?
0 komentářů:
Okomentovat