Podíváme - li se zpět do historie, tisíce a tisíce let zpět, narazíme na pradávné báje, které charakterizovali člověka jako sebedestruktivní druh natolik přesně, až je to dnes k nevíře. Zde je jedna z bájí ze střední Ameriky, z dob, kdy vládly světu Ameriky kmeny Mayů, z dob, kdy lidstvo o hvězdách vědělo bez technologie více, než dnešní astronomové.
Mayská báje o síle člověka
A člověk seděl sám. Celý zahalený do smutku. Všechna zvířata se k němu přiblížila a řekla mu: "Nelíbí se nám, že jsi tak smutný. Zeptej se nás na cokoli a budeš to mít."
A člověk řekl: "Já chci mít dobrý zrak."
Sup odpověděl:"Budeš mít můj zrak."
Člověk dále řekl:"Chci být silný"!
Jaguár na to odpověděl: "Budeš silný jako já."
A člověk řekl:" Toužím znát tajemství země."
Had odpověděl: "Ukážu ti tajemství země."
A tak to šlo se všemi zvířaty. Až když měl člověk všechny dary, které mu zvířata mohla dát, odešel. Následně sova řekla ostatním zvířatům: "Nyní toho člověk ví hodně a může dělat mnoho věcí. Nicméně mám obavy."
Jelen odvětil: "Člověk má přeci vše, co potřebuje. Tak jeho smutek přeci zmizí?"
Sova ale odvětila:"Ne. Já viděla v člověku díru, hlubokou jako hlad, kterou nikdy nezaplní. to je to, co jej dělá tak smutným a tak osamoceným. Půjde a bude brát a brát až do té doby, než svět řekne: Již nejsem a už Ti nemám vůbec nic co dát."
Co vidíte a slyšíte v těchto slovech vy?
Co vidíte a slyšíte v těchto slovech vy?
0 komentářů:
Okomentovat