Mistr pozval svého žáka jedno odpoledne po meditaci na šálek zeleného čaje. Usadili se na rohože, mistr nalil čaj do misek, usrkl si pomalu ze své misky a zeptal se svého žáka:"Co vidíš?"
Žák se porozhlédl po místnosti a pravil: "Vidím tu stolek, šálky, konvici, rohože, podlahu, strop, dveře, okno a samozřejmě nás dva."
Mistr pokýval hlavou, opět si usrkl ze své misky čaje a zeptal se opět svého žáka : "Co ještě vidíš?"
Žák se zarazil, že se ho jeho mistr ptá na to samé, a po chvíli pozorování místrovi odpověděl: "Vedle těch věcí, co jsem zmínil, vidím ještě stíny stromů na stěnách, které se sem vkrádají oknem přes paprsky slunce, poletují i mouchu a malou škvíru pod dveřmi."
Mistr opět pokýval hlavou, opět si usrkl ze své misky čaje a po chvíli rozjímání se opět zeptal svého žáka na to samé: " A co ještě vidíš?"
Žák uchopil šálek čaje a zadíval se do něj. Nadechl se a po chvíli promluvil: "Vidím zlaté paprsky slunce odrážející se v čaji, na zdech ze stínů vystupující dvě tanečnice a strom, ..., vidím vaší moudrost, klid a rozvahu, se kterou tu se mnou promlouváte, vidím mou zvědavost a hlad po poznání."
Mistr pokýval hlavou, opět si usrkl ze své misky čaje a po chvíli rozjímání se opět zeptal svého žáka na to samé: " zavři oči, co vidíš?"
Žák zavřel oči a odpověděl svému mistrovi: "Vidím."
Na to mu jeho mistr odvětil: "Celý obraz vzniká z ničeho, kde nic jseš ty."
0 komentářů:
Okomentovat